Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Je vždy smutné vidět „umírat” nepříliš stará auta, která by ještě mohla být k užitku. Tahle elektrická BMW ale už k užitku zkrátka nejsou.

„Až dosloužím, chci do sběru!” Tato věta se před pár dekádami objevovala na některých výrobcích coby motivace uživatelů pro jejich následné předání k recyklaci a opětovnému využití. Je to proces, který se nevyhýbá prakticky žádným produktům, automobily nevyjímaje. Je docela obvyklé, že vůz, který je starý 20, 30, někdy i více let, je provozně už nákladný do takové míry, že je efektivnější jej sešrotovat a pořídit si jiný. Jen zřídka se stane, že dekády stará auta přežívají i dále, neboť jsou buď ve stále tak dobrém stavu, že dokážou sloužit dále, nebo už začnou zastávat role veteránů.

Tak se na životnost automobilů díváme dnes a z našeho pohledu je to přístup rozumný. S přicházející, nutno dodat vynucenou „elektrifikací” aut si ale budeme muset zvyknout na trochu jiné pořádky.

Připomíná to nejnovější krok automobilky BMW, která nechává šrotovat pouze dva roky stará jedničková kupé s označením Active E. Pro připomenutí se jednalo o 700kusovou, pokusnou edici elektřinou poháněných modelů, které měly pod kapotou akumulátor o kapacitě 32 kWh (ekvivalent cca 12,5 litru benzinu) a elektromotor schopný vyvinout až 125 kW (170 koní) výkonu. To nejsou parametry, které by vedle dnešních elektromobilů nějak zapadaly, hmotnost 1 815 kg zejména výši výkon poněkud znevažuje a maximální rychlost omezená na 140 km/h také nezní bůhvíjak skvěle.

Proč je tedy automobilka nechává sešrotovat? Inu, protože zkrátka dosloužila. Pokud by vám ve stínu standardní životnosti současných aut, kdy lze i na některé 10 let staré vozy pohlížet jako velmi atraktivní (kupte si 10 let staré Porsche 911, BMW M3 nebo klidně i zachovalý, nepříliš jetý Golf a budete mít parádní auto), připadalo jako podivné, pak je třeba si uvědomit, že na elektrická auta platí jiná měřítka srovnatelná spíše se světem spotřební elektroniky. Ano, tato BMW mohou jezdit, jsou funkční, většina z nich za dva roky pravděpodobně nenajela ani více než par desítek tisíc kilometrů (už kvůli omezenému dojezdu kolem 150 km na nabití a době dobíjení kolem 9 hodin z běžné zásuvky), jenže jejich akumulátory ztrácí kapacitu a jejich technika rychle pozbývá lesku moderny.

Jistě, akumulátory se dají koupit nové, jenže za současného stavu jejich vývoje a rychlosti rozvoje zbytku vozu to prostě nedává ekonomický smysl. 32kilowatthodinový Li-ion akumulátor přijde na statisíce korun, pravděpodobně stejně jako zbytek auta. A k takové investici se odhodlá málokdo, zvláště když onen zbytek auta rychle zastaral. Je to stejná situace, jako když si lidé po dvou nebo třech letech koupí nový notebook, i když ten předchozí pouze pozbyl původní kapacity akumulátorů - nový bude stát třeba dvojnásobek toho, co samotná baterie, přitom sám bude ve všech ohledech natolik výkonnější, že křísit starý prostě nemá smysl. U aut nám to přijde být zvláštní, smutné, faktem ale je, že jde o proces, na který jsme zejména se spotřební elektronikou dávno „najeli”.

Je navíc třeba připomenout i to, že ve světě elektrických aut nejde o nic nového. Podobný osud stihl třeba GM EV1 nebo Peugeot 104 Electrique, též svého času použitelná auta, která byla rovněž poskytována uživatelům jen formou pronájmu, a tak si s nimi po jeho skončení automobilka mohla dělat, co chtěla. Křísit je pro ni nemělo smysl stejně jako to nemá smysl u onoho notebooku, tak je prostě recyklovala a použila z nich alespoň některé části (zejména právě akumulátorů, které lze použít nejlépe a mají nejvyšší hodnotu) pro nová auta. Dnes se u BMW děje to samé.

Pochopitelně je nám jakožto nadšencům líto vidět slisované zánovní vozy, zvláště pak s „vytetovanými” VIN na bocích umožňujících jejich identifikaci původními majiteli. Je ale třeba konstatovat, že jde o racionální proces a s jako takovým je třeba se s ním smířit. Přesto si neodpustíme pár poznámku uvádějící vše na pravou míru.

Někteří se na BMW zlobí a připomínají pseudodokumentární filmovou slátaninu Who Killed the Electric Car?, která se v divácích snaží vyvolat dojem, že elektromobily jsou snad skvělým a na trhu uplatnitelným řešením, které dusí konspirace ropné lobby a dalších zaujatých skupin. Faktem ale bohužel je, že to není ropná lobby, která má na svědomí třeba i toto šrotování - je to „zelená” lobby, která snahou vnutit lidem neefektivní a otevřeném trhu neuplatnitelná řešení nutí výrobce pouštět se do podobných elektrických experimentů, jejichž následkem je i to, že místo auta s ekonomicky racionální životností 20 let přicházejí taková, která vydrží leda 2 roky. A to je ještě otázka, za jakých okolností.

Vše nakonec dokladuje i to, že BMW na výčitky některých „elektronautů” reaguje krom odkazů na zákonné důvody i slovy, že to tak přece od začátku mělo být, že vozy měly předem daný dvouletý životní cyklus. Fakt, že ani sám výrobce nedoufal, že by takové auto mohlo být smysluplně použitelné déle, výše zmíněné jen podtrhuje.

Na jednu stranu tedy šrotování chápeme coby logický důsledek „nových pořádků”, které z aut dělají elektroniku na kolech. Tak nějak smysluplnější nám ale přijde být výroba aut, jejichž životnost nekončí pod tíhou nákladů na výměnu některých komponent pouhých pár let po jejich zrodu - snad je ještě pořád efektivnější déle používat něco existujícího, než mnoho stále plně funkčních částí recyklovat a používat znovu ve výrobě...

A takhle vypadala elektrická jednička ještě za života

Zdroje: BMW, Facebook

Petr Miler