Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

(+ videa) O vnitřní prostor tu ani moc nejde. Zdá se totiž, že pozdější začátek výroby udělal z kombi v řadě ohledů o něco lepší auto.

Při psaní testů nové Octavie poslední dobou zažívám pocity Barta Simpsona při vyřčení jeho: „Já to nebyl.” Na jednu stranu mi to po všem dosud zmíněném přijde být už trochu trapné, na druhou stranu vím, že publikum to očekává. Netuším, kdy zájem o tohle auto pomine, dnes to ale bude jen stěží - kombík a čtyřkolka jsou horké novinky a musím říci, že kontakt s nimi nakonec nebyl nezajímavý ani pro mě.

Tohoto testování jsem se přitom předem trochu bál. Byla to velká odpovědnost spojená s vlastním očekáváním minimálního množství nových zjištění. Octavii III jsme jako liftback zkusili už skoro ve všech verzích, co na tom může změnit kombík? Dále umocnit velikost a použitelnost vnitřního prostoru, trochu zhoršit jízdní vlastnosti, pochopitelně lehce pozměnit vizuální dojem... Vlastně je tu ještě čtyřkolka, která mohla trochu zlepšit trakci s pár známými negativními důsledky. To nejsou novinky na test, ale prostá sdělení na pět nudných řádků.

Pokud vám někdo v jiném magazínu sdělil výše zmíněné, nemusel se testováním nové Octavie Combi vůbec obtěžovat, tohle si každý mohl domyslet předem. Naštěstí i pro mě nabídl nový kombík podstatně zajímavější paletu zjištění, o kterých má smysl ztratit pár slov. To pochopitelně udělám, předem ale zmíním, že tento test bude trochu specifický - s ohledem na má očekávání minima novinek jsem tentokrát nechtěl „pitvat” jednu verzi, a tak jsem novou Octavii Combi vyzkoušel jako 1,4 TSI a 1,8 TSI s manuálem a předním pohonem a jako 2,0 TDI a 1,8 TSI s pohonem všech kol, v druhém případě s převodovkou DSG. Věnovat se budu hlavně kombíku 1,4 TSI, který je z pohledu námi dosud zkoušených verzí největší novinkou, k ostatním pak budu spíše utíkat. Pojďme se do toho pustit.

Pacman naruby

Novou Octavii Combi jsme vám díky pohotovosti našeho chilského čtenáře (vážně je to Chilan, vážně je to náš čtenář, vážně to nafotil a vážně nám to sám nabídl... ale myslete si, co chcete) mohli ukázat už skoro před půl rokem, a tak dnes její vzhled dlouze rozebírat nehodlám. Přesto mě zaujalo pár detailů, který by mohly zaujmout i vás.

Příď vozu je pochopitelně stejná jako u liftbacku a pokud se vám zamlouvá na něm, bude se vám líbit i na kombíku. Trochu jiné navazující partie dojem z ní nemění a nelze říci, že by k praktičtěji pojaté zádi nepasovaly. Profil a zejména pak záď už jsou citelně odlišné, jejich živé zkoumání ale přesto nepřekvapí.

Ne snad proto, že by byly tak neatraktivní, obojí je ale hodně podobné současnému Superbu Combi. Přidejte jeho batohu trochu hranatější a větší koncová světla, změňte pár křivek z ladnějších na ostřejší a máte v podstatě totéž, nakonec i velikostně. Na zádi mě zaujaly tentokrát jen dva detaily, jeden pozitivně a druhý... vlastně ani nevím.

Začnu-li u toho prvního, musím říci, že designové linie kombi se mi zdají být čistší. Někteří budou přesvědčeni, že jsem si jen zvykl na tu boleslavskou hrůzu (takovým vzkazuji: nemohu to vyloučit), mám ale pocit, že v tom hlavní roli hraje u kombíku chybějící, vzhůru stoupající linka zakončení zadních dveří. Combi dostalo prostě normální zadní dveře a obdobu téhož zastává už jen typičtější ztvárnění sloupku D. Doufám, že mě nikdy neuslyšíte říkat, jak je kombi hezčí, protože má krásně vyvážený autobusový profil, díky této jediné změně se mi ale auto zboku jeví být designově „nenarušené”, a to bych o každém podobném voze neřekl.

Na přídi bychom mohli znovu řešit světelně-nárazníkovou hypertrofii, dovolím si ale tentokrát zacílit vaši pozornost na záď, vlastně znovu zboku. Rád bych řekl, že jsem si toho všiml sám, ale upozornil mě na to kolega - podívejte se na podivnou kombinaci jakéhosi přesahu přirozené délky vozu na prostřední hraně víku kufru i na zadním nárazníku. Jednak si říkám, jaký to vůbec má funkční smysl, neboť zavazadlový prostor logicky končí tam, co zadní „SPZ” a tohle akorát auto o pár zbytečných centimetrů prodlužuje. Hezké to navíc není a když si za autem představíte pár barevných teček, nemůžete se zbavit pocitu, že Pacman z videoher slaví triumfální návrat, jen při akci hodlá couvat. Chtěli jsme do této otevřené tlamy vložit kočku, abychom žravé sklony zadních partií O3 Combi vykreslili poněkud obrazněji, ale nechtěla nám postát jinde než před přídí. Tak si holt musíte za autem sami představit pár barevných teček, pak bude Pacmanovský obraz skoro dokonalý...

Kočka je chytré zvíře, do Pacmanových spárů ji můžeme dostat leda takto...

Kombi pravidla hry nemění

Za své averze se příliš nestydím, a tak možná už víte, že kombíky v lásce nemám. Je to typ karoserie, který zpravidla poškozuje jízdní schopnosti i komfort vozu a výměnou za ně nabízí pozitiva, která většině majitelů nepřináší adekvátní prospěch.

Jsou tedy auta, u nichž náklonnost větší části publika k verzi kombi docela chápu - buď jsou v jiných provedeních ošklivá, nebo jde třeba o sedany, kam se přes velký zavazadlový prostor v litrech sada sedmi televizí s metrovou úhlopříčkou nedá vložit. Ale u Octavie? Se zavazadlovým prostorem o objemu 590 litrů a přístupností skrze kompletně výklopnou záď? Co tady může přidat kombík?

To nebyla řečnická otázka, odpověď zní stručně: skoro nic, v případě zavazadlového prostoru kombík u Octavie mnoho nového opravdu nepřináší. Pouhých 20 litrů celkového prostoru navíc je docela nepodstatných a kolikrát asi využijete dostupný prostor navíc, který vznikne pozdějším zakončením střechy? Jistě se tedy najdou tací, kteří jej využijí, jsem si ale docela jistý, že to není 30 procent zákazníků Octavie, kteří této verzi dávají přednost. Jakožto tolerantní člověk mám samozřejmě pochopení pro jakékoli individuální rozhodnutí každého zákazníka, přesto se zejména u některých mladých mužů nemohu zbavit zvláštních pocitů, když mi vysvětlují, proč si kombi koupili. Ve stručnosti řečeno je to nezřídka signál na úrovni podprsenky typu push-up („Dívky, podívejte se, jak se postarám o vaši rodinu” vs. „Chlapci, podívejte se, vaše děti nebudou trpět hlady” - obojí je póza) a podobných podivných důvodů k volbě tohoto typu karoserie jsem zaznamenal více. I takové sice chápu, racionálně ospravedlnitelné se mi ale nezdají.

Úvodní kombíkový „hatecore” máme za sebou, co poněkud faktičtější pohled? Po otevření víka kufru ve srovnání s liftbackem vážně nemáte pocit, že byste nahlédli do nějaké nové dimenze prostoru. Je to znovu ohromná jáma, jen není ohromnější. Škodovka, vědoma si tohoto faktu, proto přihodila pár svých „prostě chytrých” řešení a přidala kombíku hlavně dvojitou podlahu s prostorem pro uložení rolety zavazadlového prostoru, kterou při převozu třeba oněch televizí budete potřebovat někam odložit.

Zbylé možnosti jsou vesměs stejné jako u verze se splývající zádí - nechybí menší schod po sklopení zadních opěradel, která je možná poslat k zemi i přímo z „kufru”, k dispozici je znovu „program výlov” se sadou sítí, jíž obložíte vnitřek jak rybářskou baštu, háčky všeho druhu, přihrádky, ohrádky, zásuvky, schovky... Tady si chalupáři určitě vyhrají.

Krom ve zmíněných detailech pozměněného zavazadelníku zůstává vnitřek Octavie stejný jako u liftbacku. Je možné, že se trochu změnila velikost prostoru pro cestující vzadu, ale ani jako dvoumetrový jinoch jsem to in natura nepoznal - prostoru pro čtyři až pět dospělých byla prostě spousta už u liftbacku a je ho spousta i u kombíku. Abych vnitřek vozu jen tak neodbyl, musím znovu kvitovat kvalitní a racionální ztvárnění, v tomto kontextu jsem si ale začal všímat jedné věci, kterou jsem dříve přecházel coby větší či menší koncernový standard.

U tak vybavených verzí, jako byla ta testovaná, máte k dispozici i tu nejlepší palubní elektroniku, která se vyznačuje také vizuálně nejefektnější grafikou svých displejů. Třeba menu palubního počítače pořád někam rotuje a překresluje se v barvách, což je sice na pohled zajímavé, za jízdy vás ale nakonec jen obtěžuje čekat, až se za půl vteřiny přepne jeden údaj na druhý. Podobné je to i s palubním systémem s výstupem pojmenovaném po jistém Kryštofovi a po opuštění Octavie jsem si docela vážil návratu do asi šest let starého auta, ve kterém se všechno přepínalo a rozsvěcelo hned, kdy to bylo třeba, nebo kdy jsem si o to řekl. Pořád zkrátka platí, že méně je někdy více.

Pokud vás více než statické zkoumání zajímá vliv karoserie kombi na jízdní projev vozu a chování kombíku vůbec, nezbude vám než se prokliknout do některé z následujících kapitol. Ty už nebudou o ničem jiném.