Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

(+ video) Inovovaný Yeti nepřináší revoluci, ale „jen” koncernem úzkostlivě řízenou evoluci. Je to tak správné? Podívejme se nejen na to.

Jak už zaznělo v prvním testu modernizovaného Superbu, facelifty, nové generace a především nové modely škodovek, jsou českou veřejností bedlivě střeženy a vždy vzbudí podle mého názoru mnohdy možná až nezasloužený poprask. Je jedno, zda se změní jen maska chladiče a loga, přibudou motory, které v nabídce daného modelu do té doby nebyly, nebo se mezigeneračně vymění celá platforma, Češi se prostě o novinky „domácí“ značky nepřestanou zajímat, i kdyby vlastně ani novinkami nebyly.

To však není případ poslední evoluce modelu Yeti, novinek je v jeho případě o poznání více než třeba u Rapidu Spaceback ve srovnání s dlouhou verzí. Co naplat, že samotná podstata a technický základ vozu zůstávají bez výraznějších změn, dnešní doba je prostě taková, že nám je občas naservírován nově zabalený, ale jinak starý kus techniky. Tím neříkám, že je to případ zrovna tohoto vozu nebo že to nutně musí být špatné.

Racionální důvody pro koupi zrovna této škodovky jsem, věřte, hledal dlouho, ale vždy jsem skončil s poloprázdným papírem. Možná je to tím, že mi kategorie SUV neříká zhola nic, ale nepopiratelným faktem zůstává, že v podélném prostoru ani zavazadelníku nenabídne „sněžný muž“ více než mnohem levnější Rapid nebo Octavia, pohodlím se na úroveň Superbu určitě nevyšvihne a městské praktičnosti Fabie či Roomsteru také nedosáhne (ani s nově představenou couvací kamerou, ani automatickým parkovacím asistentem druhé generace, který to tam „píchne“ za vás). Jízdně navíc v celém portfoliu značky nijak zvlášť nevyčnívá (i když, jak ještě prozradím, na poměry své třídy si vede nadmíru dobře) a rozhodně si jej nelze pořídit alespoň v rozumné konfiguraci za hubičku. Vždyť testované provedení se značně přehouplo přes hranici 700 tisíc a jak správně tušíte, za tohle už se dá dnes pořídit i ne zcela oholený Superb nebo mnohé vozy od konkurence.

Že Yeti nabízí lepší prostupnost terénem než vozy konvenčnějších kategorií, jak automobilky u SUV rády zmiňují, může v dnešní době, kdy už je klasických teréňáků jako šafránu, nadchnout opravdu jen hrstku Mohykánů. Ruku na srdce, kdo dnes s autem sjede cíleně ze silnice? Po této sumarizaci by se tedy mohl zdát můj verdikt jasný a vše by skončilo slovem „nedoporučuji”, vy byste už nemuseli dále číst, ale tak jednoznačné to samozřejmě není. Jenom samotný fakt, že je to SUV a těm kvete pšenka i v moderní době nesmyslných pravidel a zvrácených trendů, mu dodává na důležitosti do té míry, že si jeho recenzi nelze odpustit.

Musíme se spokojit s všeobecnou pravdou, že SUV vyhledávají ti, co nechtějí jít s davem, po klasickém voze nijak neprahnou a naopak touží po guláši uvařeném z ingrediencí všech ostatních tříd. Jsou to ti, kteří by chtěli od každého všechno a přitom nemůžou logicky od každého naráz dostat více než jen průměrné něco. Samotná automobilka prozrazuje, že zájem o Yeti zatím silně překonává původní očekávání.

Nekonfliktně nový zevnějšek

Faceliftovaný Yeti opravdu není úplně nový, byť jeho modernější vzhled naznačuje přesný opak. Nový není po technické stránce, až na drobné výjimky, vlastně vůbec, ale snaží se tento fakt zamaskovat dvojicí rozdílně střižených a pro oko zcela nových kabátů. Jako každá Škoda je skličován koncernovou diktaturou, za jejíž mantinely se jak známo dostává všem členům německé skupiny jen velmi obtížně. Jednou hranicí samozřejmě je poslední designový směr značky, druhou pak dvojče z vlastních řad (VW Tiguan), kterému by „český“ reprezentant techniky VW neměl přebrat klienty. Přesto to nikdy není předem prohraný boj. V případě yetiho je podle mého soudu prohrou jen jistá ztráta originality přídě, která padla za oběť jednotnému vzhledu nových modelů škodovek. Možná je to snaha zasáhnout širší spektrum zákazníků - konkrétněji starší klientelu, která by doplnila stávající skupinu hlavně mladších zákazníků a žen.

Teď mluvím o nových předních světlometech a dolů posunutých (tentokrát hranatých) mlhovkách. Pryč jsou kulaté „ospalky“ a nejrůznější zaobleniny, doba i vedení automobilky vyžaduje tvary hranaté a ať se třeba designér Josef Kabaň na hlavu stavěl, tento charakteristický rys musel pryč. Přední nárazník a poprvé i volitelné bi-xenonové světlomety s LED proužky ve stylu Octavie dávají svědectví o tom, že si nové škodovky budou zřejmě už jen bližší. V kurzu jsou teď agresivnější ostré linky a optická dieta, kterou mi Yeti (ani nevím proč) před očima opravdu shodil pár kilogramů. „Nové“ dějství se této diktatuře podřídilo a působí, byť ten výraz nemám rád, dospěleji. Céčkové svítilny na zádi z diod jen dohánějí z minulosti plynoucí manka, kubistické trojúhelníky pátých dveří kolem espézetky jsou podle mého už zbytečnou kudrlinkou.

Navíc, jak známo, z jednoho Yetiho jsou mávnutím proutku rázem dva. Běžnou verzi poznáte podle charakteristického lakování nárazníků a prahů. Druhou - tu testovanou - s přídomkem Outdoor zase podle plastové výzbroje. Ano, Outdoor je v podstatě tou verzí, která pečlivěji navazuje na situaci před faceliftem. Jen nechápu, proč u něj pro výlety mimo silnice nebyla o pár milimetrů zvýšena světlá výška (obě verze mají opravdu shodnou). I tak zvládá nezpevněný povrch bez újmy na „zdraví“ (a jak se budete moci na videu přesvědčit, zvládá to docela s bravurou).

Déle komentovat vzhled novinky nehodlám, stále aktuální Yeti totiž brázdí silnice už od roku 2009 a toho nového si nejlépe prohlédnete a obodujete sami podle fotek. Můj osobní názor z novější podoby zatím není ucelený a ještě si ho budu muset parkrát prohlédnout v různých situacích naživo. Můžu si jen tipnout, že se bude líbit stejnému, ne-li většímu množství osob více než dosud. Vždyť používá něco mezi stylem Audi a VW, jenž se u Octavie ukázal být správným krokem. (Dokonce i v dojnici na pastvě vzbudil nějaké emoce, když se přišla podívat opravdu blízko).

Interiér neurazí, ale ani nenadchne

Pohádka o novém a moderním interiéru tentokrát zůstala zavřená v šuplíku, uvnitř se změnily opravdu jen detaily. Potahové látky a dekorační lišty už dávno nepokládám za podstatné inovátory interiéru, pochválím ale nové (vespod chvála bohu nezploštělé) tříramenné volanty z Octavie, které při jízdě nijak neruší a ovládání vozu nějakým stupidním tvarováním nenarušují. Materiály a zpracování nikam neposkočilo a ani nebylo třeba - kvalita, funkčnost a odolnost zůstávají devízou Yetiho nadále. Kdo čekal víc, ten snad musí vydržet příchodu nové generace.

Co mi ovšem jednoznačně vadí a čeho se Yeti zbavit mohl, jsou i v nejnižší poloze vysoko umístěná přední sedadla. Už člověk průměrného vzrůstu se v nich nemusí cítit při řízení úplně dobře, byť má dobrý výhled ven a nad hlavou stále mnoho prostoru k dobru. Pro dvoumetrové jedince je to pak trochu jako na posedu, jenomže tady se nebude jen koukat po okolí, nýbrž také řídit. Není to problémem samotných sedadel, taková investice do nového uchycení by se jistě udržela v mezích finančně snesitelného a celé vnímání posunula o dost dál.

Ve výsledku si řidič na nedostatek komfortu stěžovat nemůže. Prostoru v podélném směru je docela dost, byť jak už bylo zmíněno, na většinu ostatních modelů značky nedosahuje a sedadla jsou celkem pohodlná. Jen jim chybí výraznější boční vedení. V segmentu vozů kompaktních SUV se mi tady ale nakonec líbí i přes patrný věk s přehledem více než třeba u stále se zlepšující korejské (ix35 a Sportage), „oldskůlové“ japonské (Qashqai a ASX) a o parník více než u francouzské (Scénic a 3008) konkurence. Řidiče by mohl lehce sužovat relativně rozměrný středový segment palubní desky, ale třeba budou pravidelné stížnosti na tuto adresu vozů Škoda vyslyšeny při tvorbě další generace. Nechme ale dohady na téma co bude dál stranou.

Jako nevýhodu nespatřuji například postarší displej palubního počítače nebo tubusy skrývající stále stejné budíky. Několikrát jsme však s kolegou při testování museli uznat, že navigaci staršího data výroby už by nás pro její pomalé přepočítávání a mnohdy nejasné navádění objednat nenapadlo a nahradilo by jí mastné kolečko na čelním okně. Na druhou stranu s její „pomocí“ jsme mohli najet větší porci kilometrů. Na pokročilý věk ukazuje také bezklíčový přístup, který se v nabídce objevuje poprvé. Čekal jsem startovací tlačítko s impulzním spínačem z Octavie, do kterého stačí ťuknou a motor startuje. Jenomže Yeti zůstává u řešení „drž dokud nenaskočí“, což některým zákazníkům může činit potíže. Premiéru mezi modely Škoda tu slaví parkovací kamera (Optical Parking Assistant), jejíž grafice nelze vytknout zřejmě nic. Nový parkovací asistent jsem raději nezkoušeli, protože si stále myslím, že sám umím zaparkovat lépe než nějaká „vyšší moc řízená jedničkami a nulami“.

Co se prostoru vzadu týče, Yeti je nadále spíše čtyřmístným vozem pro rodiny s ratolestmi. Ne že by se sem nevešli vyšší jedinci, ale rozhodně by se tu na cestě na dovolenou neuvelebili basketbalisté. Co by jim pak bylo platné, že se zadní sedadla umějí nejrůzněji posouvat podélně a že je lze i nezávisle na sobě vyjímat (VarioFlex). To je funkční při cestách s malými dětmi, jež můžete přisunout k předním sedadlům a na nákupu, který budete muset převézt, o to méně šetřit. Jako jednoznačnou výhodu ale spatřuji možnost sklopit to prostřední a vytvořit tak spolu se sklopeným sedadlem spolujezdce rovnou plochu například na kusy nábytku. Nemůžu nakonec opomenout ani klasický síťový program, vyšší nakládací hranu, dvojité dno kufru ani „prostě chytrá“ řešení jako oboustranný koberec v zavazadelníku, LED svítilnu tamtéž či odpadkový koš ve dveřích. Na ty láká v poslední době Škoda hodně a podle všeho úspěšně.

Některé mi přijdou fajn, jiné jsou v mých očích trochu výstřelkem za každou cenu, ale proti gustu žádný dišputát. Mladé a nově také starší rodiny jistě ocení snad miliardu bezpečnostních systémů a asistentů (bez slovníku to mají i profíci těžké), přičemž mě se líbí předně možnost obejdnání až 9 vzduchových vaků, jelikož brzdy s vlažným nástupem a neoslnivým účinkem rozhodně nějaká elektronika nezlepší.