Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

O žádném jiném Bugatti se i mimo automobilové kruhy nemluvilo tak moc, jako o tomto. Že by nějaký rekordní kus? Kdeže, osud tohoto je složitější.

V listopadu 2009 obletěly svět snímky utopeného Bugatti Veyron, se kterým jeho majitel vjel poblíž texaského Galvestonu do jezera. Tehdy čtyřiatřicetiletý Andy Lee House tvrdil, že se snažil vyhnout nízko letícímu pelikánovi. Zdálo se tedy, že kromě peněz má i srdce, když pro záchranu zvířete neváhal obětovat cenný hypersport. Rychle se ale ukázalo, že všechno je trochu jinak.

Celý incident totiž čirou náhodou zachytili na video dva mladíci v kolemprojíždějícím autě a právě z jejich záběrů bylo patrné, že žádný pták Housovi do cesty nevletěl. Muž vlastníci vrakoviště luxusních vozů koupil Veyron pouhý měsíc před havárií a do jezera vjel záměrně s cílem připravit pojišťovnu o tučné odškodné - vůz totiž nechal pojistit na 2,2 milionu dolarů (dle současného kurzu 49,23 milionu Kč), což přesahovalo jeho tehdejší tržní hodnotu.

Aby zkáza byla jistá, nechal po incidentu zapnutý motor, který tak nasál vodu a byl výrazně poškozen. Pojišťovna ale na vše díky zmíněnému videu přišla a na muže místo peněz čekalo obvinění z pojistného podvodu. Právě tento sled událostí získal jemu i autu pozornost celého světa, neboť incident byl skloňován hned třikrát - nejprve kvůli samotné neobvyklé nehodě a jejím následkům, později kvůli onomu videu a potřetí, když se vše podařilo objasnit. A to ani nemluvíme o tom, kolikrát se vůz resp. jeho zbytky objevily v různých videích s údajnými záběry nepochopitelně opuštěných aut a podobně, která o voze pochopitelně neříkala celou pravdu.

Housovi za pokus o podvod hrozilo až deset let za mřížemi, nakonec však ve vězení skončil „jen“ na deset měsíců a svůj trest si k dnešnímu dni už odpykal. Mohlo by se zdát, že tady může náš příběh skončit, on tu ale kupodivu teprve začíná.

Housem havarované Bugatti se totiž nedávno objevilo v prodeji, a to za 300 tisíc dolarů (6,7 mil. Kč), což je zhruba třetina současné hodnoty raných a ojetějších exemplářů. Inzerát mluvil o nepojízdném hypersportu, který byl navíc částečně rozmontován a až bližší zkoumání ukázalo, co všechno se během uplynulých devíti let s vozem dělo.

Tato nabídka totiž dorazila k Edu Bolianovi, který je mimo jiné držitelem rekordu v závodu Cannonball, je ale také zakladatelem služby VINwiki produkující i pořad Car Stories na Youtube. A v něm Ed pohnutý osud hypersportu z Molsheimu odhalil do posledního zkorodovaného šroubku. Možná si teď ale raději připravte k ruce tužku a papír, neboť pochopení Felliniho filmů je vedle tohoto příběhu brnkačka.

Asi se budete divit, ale auto i po spáchaném podvodu zůstalo v majetku Housovy firmy, která vinou tohoto případu nezkrachovala. Po návratu majitele z tedy vězení zbytky Bugatti prodala jinému obchodníkovi s auty, který si kvůli tomu vzal u banky úvěr na 900 000 USD (20,1 mil. Kč). Ten kupodivu dostal, i když auto takovou cenu pravděpodobně tehdy ani nemělo. Banka se ale o jeho stav nezajímala a půjčku poskytla. Nový majitel měl s autem zřejmě dobré úmysly a pověřil specializovaného mechanika, aby Veyron začal rozebírat - odhaleno tak mělo být poškození a mělo se postupně zjistit, na kolik by vyšla oprava, pokud by vůbec byla možná.

Onen prodejce nicméně v mezičase zkrachoval, a tak vlastnictví vozu přešlo na banku, která jej měla zastavený proti zmíněnému úvěru. Banka chtěla auto přemístit do svého depozitu, až v tu chvíli ale zjistila, v jakém je stavu, navíc po ní zmíněný mechanik chtěl uhradit veškeré váznoucí platby za provedené opravy a uskladnění vozu. Banka tak nakonec za blíže neupřesněných podmínek raději přepsala Veyron na něj, aby tím vyrovnala jeho pohledávku a zbavila se problému.

Už rozmontovaný vůz posléze zamířil do skladiště, než jej odkoupil další člověk, nejmenovaný Texasan. Auto měl opět v úmyslu opravit, postupem času mu ale zřejmě došla investiční odvaha. Majitel se tedy rozhodl auto znovu prodat a prodejem pověřil - to byste neuhodli - firmu Andyho Lee House. Jinými slovy člověk, který auto de facto zničil a prodal, se jej nyní opět pokouší prodat jménem současného majitele za oněch 300 000 USD.

Až v tu chvíli se dostáváme k Edu Bolianovi, kterému byla tato nabídka předhozena několika známými coby člověku, který po výhodné koupi Veyronu touží. Ten se o převzetí vozu do své péče vážně zajímal, zjistil ovšem, že jeho oprava by byla extrémně komplikovaná, neboť zapotřebí je mj. kompletní kabeláž, kterou Bugatti nikomu neprodá. Některé komponenty by pak sice šlo nahradit koncernovými díly, výsledek by ale nebyl zaručen, navíc by i ten vyžadoval vysoké investice.

Ed Bolian tedy začal zvažovat, že by vůz koupil jako základ pro umělecké dílo - nechal by jej tedy kompletně „vykuchat“ a poté zavěsit některému miliardáři na zeď jako slavný kus historie. Nicméně jak zjistil, Veyron by v takové chvíli měl hodnotu jen asi 150 tisíc dolarů (3,3 milionu Kč). A zbývající komponenty by vynesly ještě méně.

Ed tedy nabídl Housovi, že vůz koupí za oněch 150 tisíc dolarů a uvidí, jak se situace vyvrbí, bylo mu ale sděleno, že cena není k jednání. Kdybyste tedy měli zájem o jistě nejslavnější a pravděpodobně i nejnepojízdnější Bugatti světa, máte šanci. Za cenu 300 tisíc dolarů se ale zřejmě o moc chytrou koupi nejedná, tady Ed uvažuje správně. Zároveň ovšem říká, že pokud by cena přece klesla na požadovaných 150 tisíc USD, k transakci pořád může dojít. A koupě torza by pak snadno mohla být největší hloupostí, kterou kdy udělal.

Pokud se to jednou stane přece jen stane, půjde o začátek další divoké kapitoly existence tohoto zjevně nesmrtelného torza. A upřímně řečeno bychom si docela přáli, aby se to stalo - kdyby někdo tento stroj dal dohromady s komponenty z.... VW Golf, byla by to teprve ta správná pojízdná „příšera z jezera“ se zřejmě neopakovatelným životním příběhem...

...přičemž po vytažení nevypadalo zrovna lákavě

Aktuálně je na prodej, ovšem rozmontované na díly a velmi obtížně opravitelné. Šance na znovuzrození tu ale je - stačí, aby současný majitel slevil na 3,3 milionu a Ed Bolian se pokusí se svým mechanikem dát auto zase dohromady

Petr Prokopec