Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Byl považován za ztracený, nakonec ale byl objeven na zahradě člověka, který neměl ponětí, co vlastní. Dnes v zuboženém stavu podstupuje renovaci.

Patříte-li k fanouškům starých amerických aut, jméno GM Futurliner vám něco řekne. A pokud ne, řekneme vám o něm něco my. Tyhle vozy - říkat jim autobusy je možné, ale ne úplně přesné - byly vyrobeny v počtu 12 kusů pro Světový veletrh v New Yorku v roce 1939, tím ale jejich historická úloha teprve začala. Poté, od roku 1940, totiž jezdily po USA v rámci pojízdné výstavy nazvané „Parade of Progress”, tedy „Přehlídka pokroku”. A přesně ten se samy snažily ztělesňovat - nejen tím, co převážely ve svých útrobách, ale také tím, jak futuristicky ve stylu art deco vypadaly.

Druhá světová válka vystavila přehlídkám pauzu, ale pro rok 1953 bylo všech dvanáct Futurlinerů zrenovováno. Byla upravena střecha ze skleněné na pevnou a byla přidána klimatizace, protože pod skleněnou kopulí prvních verzí bez klimatizace se řidiči v létě pekli. A přibyly i odkazy na nové projevy pokroku - všimněte si symbolu atomu ve středech disků kol.

Přišly ale i technické změny. Zejména přibyl silnější motor, řadový benzínový šestiválec GMC o objemu 4,9 litru. Dostaly také nové převodovky - ne jednu, ale hned několik. První za motorem byl čtyřstupňový automat Hydramatic, za nímž byla připojena ještě dvoustupňová manuální převodovka. To znamenalo osm dopředných rychlostí a dvě zpátečky. Na zadní nápravě byla ještě třetí, tentokrát třístupňová převodovka, kterou ale nebylo možné ovládat z kabiny, řidič musel údajně vylézt, zvolit jeden ze tří kvaltů - asi podle toho, jaký terén ho čekal - a pak pokračoval v jízdě s úplně jinými převodovými poměry.

Maximální rychlost prvních Futurlinerů, které byly poháněny dieselovými čtyřválci, byla asi 60 km/h. Instalace šestiválců GMC zvedla maximálku na 80 km/h, v každém případě tedy výstavní konvoj nemohl jet nijak rychle. Futurlinery byly dost velké - dlouhé lehce přes 10 metrů, vysoké 3,5 metru a široké 2,4 metru. Rozvor náprav činil úctyhodných 6,3 metru a hmotnost byla okolo 12 tun, protože vozy měly na palubě dieselelektrické generátory, aby měly z čeho napájet „výstavní systémy” a osvětlení.

Navíc údajně neměly moc dobré brzdy, takže se jednou stalo, že jeden Futurliner naboural do druhého. Nedostatečně dimenzovaná byla také čerpadla posilovače řízení - i na přední nápravě měly Futurlinery dvojmontáž kol, která kladla na posilovač ohromné nároky.

Vůz má neuvěřitelných 19 (sic) různých dveří sloužících buď pro vstup a nebo prezentaci vystavvovaného. Byly v pravé části přídě a řidič spolu s až dvěma pasažéry vyšplhal po několika schůdcích do kabiny. Sedačka řidiče byla asi tři metry nad zemí v obklopená převážně sklem, takže zážitek z řízení takového kolosu musel být impozantní.

Kromě těchto dvanácti vozů jezdilo v konvoji také několik dalších doprovodných aut. Futurlinery byly ale středobodem pozornosti a každý z nich měl v sobě expozici něčeho jiného. Jeden ukazoval budoucnost života na farmě, jiný zase vědecké pokroky, další vysvětloval vznětové motory. V roce 1955 přibyly miniaturní výrobní linka automobilů a animovaná expozice o rozvoji americké silniční sítě v letech 1902 až 1953.

Rok 1956 byl posledním, kdy Futurlinery po USA jezdily. Zájem už o ně nebyl velký, mimo jiné i kvůli rozšíření televize, které kdysi Futurlinery samy předpovídaly. Koncern General Motors tak tenhle jistě nákladný projekt ukončil a jednotlivé kusy prodal. Jen dva z nich daroval michiganské státní policii, která je překřtila na Safetylinery a použila je k edukaci veřejnosti o bezpečnosti na silnicích.

O většině z původně existujících dvanácti kusů se pořád vědělo, několik jich ale mělo osud neznámý. Jeden z nich byl údajně použit jako pojízdné pódium pro evangelické misionářské cesty po USA v rukou kontroverzního proroka Orala Robertse. Údajně se pak dostal do Jižní nebo Střední Ameriky.

Kousek s číslem 7, na jehož palubě byla výstava o budoucnosti amerických měst, byl v majetku massachussettského autobusového dopravce Peter Pan. Tedy - alespoň si to dlouho všichni mysleli. Když se ukázalo, že tady ve skutečnosti vůbec neskončil, byl považován za ztracený. Až po jeho nedávném nálezu se postupně ukázalo, jeho osud byl mnohem komplikovanější.

Jeho příběh po roce 1956 má několik zastávek. Prvně ho koupila velká energetická společnost a používala ho jako propagační vůz. V roce 1960 se z něj stalo servisní vozidlo pro nějaký závodní tým. A v roce 1964 mu někde v New Hampshire nedaleko vrakoviště došlo palivo a tehdejšího majitele nenapadlo nic lepšího, než vůz na ono vrakovišti dotlačit a právě tam ho nechat. Zůstal tam až do rokk 1984, kdy jej chvíli před sešrotováním koupil provozovatel řetězce restaurací Kendrick, který hledal vhodný vůz pro provoz pojízdného salátového baru. Jak dlouho takto sloužil, nevíme, nakonec ale skončil za domem neznámého majitele, kde vydržel až do roku 2005.

Bizarní je, že tento člověk vůbec nevěděl, co kdysi za pár tisíc dolarů koupil a dozvěděli jsme se o tom až nedávno od posledního majitele. Než byl jeho vůz identifikován jako Futurliner číslo 7, hovořil o tom, že „má na zahradě něco jako autobus”. Přesně ten v roce 2005 koupil nový vlastník, Tom Learned, který už moc dobře věděl, co má k dispozici a chtěl začít s renovací. Learned zastavil chátrání vozu a zachránil spoustu součástek, ale do skutečné renovace se 12 let nepustil. Pak to vzdal a vůz prodal firmě Chrome Cars z německé Jeny, která se zabývá renovací veteránů a jeden Futurliner už vlastní. „Že se jedná o číslo 7, je jisté. Ověřili jsme to v dokumentech i podle výrobních čísel,” potvrdil nám Michael Gross z Chrome Cars.

Vůz byl ve svém zuboženém stavu převezen přes oceán, vyložen z lodi v Rotterdamu a převezen do Jeny, kam je to od nás docela blízko - je to asi tři hodiny cesty z Prahy. Renovace už začala, jak můžete vidět na fotkách níže, nečekejte ale zázraky, je v plenkách a celá jistě zabere dlouhou dobu a spolkne obrovské množství peněz. Budiž ale dobrou zprávou, že je pohřešováno o jeden Futurliner méně a že bude zachráněn. Chrome Cars má už s Futurlinery zkušenost - jak jsme zmínili, vlastní číslo 9, ve kterém byla původně recepce Parade of Progress a později bylo kalifornským majitelem přestavěno na karavan.

Za kolik Němci tento vrak koupili, nevíme a netroufáme si odhadovat ani to, kolik budou muset investovat do jeho renovace. Rozpočet jim ale cena vozu dává slušný - v roce 2006 se jeden z renovovaných Futurlinerů prodal za neskutečných 4,1 milionu dolarů (tehdejším kurzem skoro 109 milionů Kč). A to byly časy, kdy se podobné relikvie prodávaly mnohem levněji než dnes - v tuto chvíli má každý z Futurlinerů nejspíše cenu několik set milionů Kč, takže opravit jej se určitě vyplatí...

Dnes už je v Německu a podstupuje rozsáhlou renovaci

V plné kráse je GM Futurliner opravdu pastva pro oči

Toto je první a už delší čas perfektně zrenovovaný Futurliner firmy Chrome Cars

Zdroj: Chrome Cars

Petr Miler