Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

A nejen ruského, je to nejmodernější stroj svého druhu vůbec, o kterém Rusové říkají, že je o 20 let před konkurencí. Tak se na něj podívejme.

I tankům všeho druhu a jejich technice se u nás čas od času věnujeme, a tak si dnes posvítíme na jeden, jehož samotná existence mnohé z vás překvapí. V době „kybernetických válek” by totiž leckdo mohl očekávat, že nové generace takových věcí vůbec nebudou vznikat, ale vznikají. Tu úplně nejnovější mají na svědomí podobně překvapivě Rusové a tento týden se dostaly ven první fotky umožňující nahlédnout do nitra. A jsou tak zajímavé, že si je nechceme nechat pro sebe.

Než se do interiéru dostaneme, řekněme si trochu obecněji, o co vůbec jde. Pozoruhodný je už fakt, že Rusové stvořili něco jako vlastní vojenskou MQB, zkrátka modulární platformu sloužící ovšem nikoli autům, ale vojenské technice. Říká si poněkud nenápaditě Армата neboli Armata a zatím slouží dvěma strojům - tanku T-14 a bojovému vozidlu T-15. Do budoucna má ale na stejných základech stanout až 28 různých bojových strojů, takže se i ona německá MQB bude muset ohánět, aby si udržela pozici technického vrcholu mezi holkami pro všechno.

Vývoj T-14, na nějž se dnes budeme soustředit především, začal v roce 2009 a v roce 2015 se první prototyp ukázal veřejnosti. Sériová výroba bude zahájena letos s cílem produkovat okolo 500 kusů tohoto stroje ročně a do roku 2020 tak modernizovat 70 % flotily ruských tanků. Část produkce bude také vyvezena do jiných zemí, ale to dnes nechme stranou.

Pokud jde o vnější design T-14, není to pochopitelně žádný fešák, válka není soutěž krásy. Jeho linie jsou navrženy s ohledem na to, aby bylo co nejtěžší lokalizovat pozici stroje s pomocí radaru a aby co nejlépe odolával nepřátelským střelám, pochopitelně. Elektronická i fyzická ochrana tanku proti útočným i obranným zbraním všeho druhu je prý bezprecedentní a systémy detekce i samotné ochrany proti útokům všeho druhu mají být podle Rusů o 20 let před jakoukoli srovnatelnou technikou NATO. Západní mocnosti prý ani dnes nemají zbraň, kterou by byly s to T-14 efektivně zastavit.

Co je na konstrukci nejpozoruhodnější, T-14 používá věž zcela prostou jakékoli posádky a tříčlenný „personál” ubytovává v trupu v pancéřované kapsli. Ta poskytuje lepší ochranu než kterákoli jiná část tanku, T-14 je navíc už koncipován tak, aby byl schopen provozu též zcela bez posádky, tedy aby byl řízen dálkově. Zajímavý je pak i motor sloužící k pohonu - turbodiesel CTZ 12Н360 (CTZ značí Čeljabinskij traktornyj zavod) vozu dodává standardně 1 500 koní, které dokáže spolehlivě vyvíjet po 2 tisíc hodin provozu. Další režimy umožňují pouze 1200koňový režim s životností 10 tisíc hodin a nebo naopak dodávat až 2 000 koní v krizové situaci, kdy je ovšem životnost motoru dramaticky, blíže neupřesněným způsobem snížena.

To je pochopitelně spousta výkonu, a tak není divu, že i když T-14 váží přes 50 tun, dokáže jezdit rychlostí až 90 km/h, což je na tank opravdu hodně. Pomáhá tomu i 12stupňová automatická převodovka a pochopitelně spousta nafty. Docela by nás zajímalo, kolik tahle věc „žere”, čekejme ale klidně stovky litrů nafty na 100 km. Známe ovšem dojezd - až 500 km na jedno natankování zřejmě skoro bezedné nádrže. Ovšem, do takového monstra s hmotností přes 50 tun se pár set litrů paliva vejde snadno...

Tohle všechno jste si ale mohli přečíst už dříve, stejně jako jste si mohli prohlédnout vůz (dá-li se tak tanku říkat) zvenčí. Dnes jsme chtěli hlavně nahlédnout do interiéru, jehož snímky nebyly dosud zveřejněny a které byly ještě před pár měsíci považovány za přísně tajné. A pozoruhodné jsou hlavně proto, že ztvárnění interiéru nepřipomíná nic, co jsme kdy viděli.

Člověk by mohl čekat, že moderní tank bude uvnitř něco jako auto, ale od toho má řešení vnitřku T-14 skutečně daleko. Pojetí interiéru je mimořádně spartánské a ani sedadla nevypadají zrovna pohodlně. Záběry ukazují pracoviště všech tří členů posádky - řidiče, střelce a velitele. Řidič má před sebou něco, co vypadá jako řídítka od kola s velkým digitálním tachometrem uprostřed, nohy zaměstnává hlavně dvojice pedálů, pro každý z pásů jeden. Střelec má před sebou většinu viditelných elektronických ovladačů a velitel především rozměrný displej umožňující sledovat situaci okolo tanku i jeho klíčové systémy.

Informací k tomu všemu je poskrovnu, pochopitelně, říká se pouze, že elektronická zařízení používají k vzájemné komunikaci infračervený přenos, aby dále zmenšily možnost detekovatelnosti tanku vyzařováním jakýchkoli rádiových signálů. Je ale otázkou, proč takto a ne prostě drátem - možná kvůli zjednodušení a větší variabilitě vnitřní konstrukce, kdo ví. Ventilace je pochopitelně řešena tak, aby eliminovala útoky zbraněmi, které by mohly jakkoli ochromit posádku, třeba těmi chemickými. A její výdechy jsou na fotkách též k vidění.

...a takto zevnitř. Na fotkách postupně vidíme detaily pracoviště řidiče, střelce, velitele a jejich detaily

Vedle T-14 vám zevnitř můžeme ukázat i bojové vozidlo T-15, které též počítá s tříčlennou posádkou a k tomu ještě prostorem pro pěchotu, na fotkách vidíme osmičlenné uspořádání. Informací je tady k dispozici ještě méně, pohledy dovnitř ale v tomto případě ještě více připomínají záběry do nitra kosmické lodi než čehokoli jiného.

Podívejte se na to a kdybyste k fotkám byli schopni cokoli zajímavého dodat, podělte se o to v diskuzi, rádi se o těchto věcech dozvíme více - v případě podobné techniky jsme více fandové než zasvěcenci. Každopádně je zajímavé vidět, co dnes v Rusku také vzniká - podle některých mají nyní v „Putinlandu” k dispozici techniku, jejíž vývoj je na západě ještě v plenkách a s jejímž nasazením se počítá někdy v roce 2030. A to není situace, kterou bychom ze světa jiných vozů znali. Jestli je to hodné obdivu nebo znepokojení, už posuďte sami...

A to je bojové vozidlo T-15. Zde zvenku...

...a zde zevnitř

Zdroj: BVTV

Petr Miler