Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Úlohu dnešního Gallarda plnil u Lamborghini v osmdesátých letech model Jalpa. Užil si i filmové slávy, přesto do značné míry upadl v zapomnění.

Pro italskou automobilku je letošní rok opravdu významný. Na konci října Lamborghini oslaví již padesát let své existence a není to jediné výročí - o něco menší jubileum se týká i modelu Gallardo, menší z dnes dostupných kupé na trh dorazilo poprvé v roce 2003. Deset let na trhu je na supersportovní model docela dlouhá doba, a tak se vlastně ani nemůžeme divit, že si doby před Gallardem nepamatuje každý. Nebyly to ostatně lehké časy, všemožné choutky zákazníků musel obvykle uspokojit jen jediný model, samotným vozům pak nezbylo než se vypořádat s měnícími se majiteli firmy. Od ekonomické krize na počátku 70. let, která donutila Ferruccia Lamborghiniho k prodeji, až po převzetí koncernem VW Group prostřednictvím Audi, totiž drželo rozzuřeného býka za rohy hned šest toreadorů.

Dnes se ohlédneme za jedním z Lamborghini, o kterém se v posledních letech moc často nemluví. Nepůjde tedy o dvanáctiválcové modely jako Diablo nebo Countach, které si svá místa v historii pevně vydobyly, ale o menším typu Jalpa. Ten se vyráběl v letech 1981 až 1988 a byl zatím posledním vozem ze Sant'Agaty Bolognese, o jehož pohon se staral osmiválcový motor.

Na dlouho poslední malé Lambo

A nešlo jen o poslední osmiválec, Jalpa byla na dlouho posledním malým Lambem. Po jejím odchodu se v nabídce automobilky objevila mezera, kterou Italové zalepili až zmiňovaným Gallardem. Zajímavé přitom je, že oba dva vozy získaly své jméno dle španělského bojovného býčího plemene (ostatní modely jsou pojmenovány spíše po konkrétních býcích, vyjma Lamborghini Countach, jehož název vyjadřuje údiv).

Neznamená to ovšem, že by automobilka po 15 let mezi Jalpou a Gallardem jen složila ruce v klín a přepočítávala výdělky, které jí přinášel nejprve Countach a posléze Diablo. Pokusů o druhý model zde bylo více než dost, přičemž detailně zmíníme dva - koncepty P140 a Calà, které byly Gallardu přímým předobrazem. Oba navíc měl pohánět motor V10, ten však Lamborghini vyvinulo během pouhých sedmi měsíců z původního osmiválce. Jeho 400 koní tak nemá s pozdější sériovou pohonnou jednotkou pranic společného, nám dobře známý produkční desetiválec totiž vznikl přepracováním osmiválce 4,2 FSI od Audi.

Po stránce stylistické pak u konceptu Calà jistou podobnost se sériovým modelem Gallardo najít můžeme. Více společných prvků a linií bychom ovšem mohli najít u produkčního Diabla, což v případě konceptu P140 z roku 1989 platí dvojnásob. Tomu se ale nelze divit, neboť oba vozy navrhnul Marcello Gandini. O šest let starší studie Calà je však již dílem Giorgetta Giugiara, zatímco standardní Gallardo měl stejně jako třeba Murciélago na starosti Luc Donckerwolke, který byl v červenci 2011 jmenován šéfem designu celého koncernu Volkswagen. Že inspiraci hledal v práci staršího a minimálně v té době slavnějšího kolegy ale těžko popře.

Specifikace provází tradiční italské zmatky

Tím jsme však od modelu Jalpa poněkud odbočili. Pro nalezení jeho kořenů se musíme vrátit do roku 1979, kdy pomalu končila výroba Lamborghini Silhouette a značka se chystala představit jeho nástupce. Ten byl svým způsobem jen evoluční verzí svého předchůdce, přestože prodělal několikaletý vývoj (v jehož polovině přišlo střídání stráží u kormidla značky). Na ženevském autosalonu se totiž v roce 1981 ukázal jako prototyp, který ale sériovou verzi více než předznamenával. Produkční provedení dorazilo o pár měsíců později, přičemž přišlo jen o spoiler integrovaný do zadní části vozu. Na druhou stranu přišlo s vyšším výkonem, neboť původní třílitrový osmiválec dostal větší zdvih. Jeho objem tak u produkčního modelu narostl na 3,5 litru.

Prototyp Lamborghini Jalpa představený v roce 1981 na autosalonu v Ženevě - sériová verze uvedená na trh o pár měsíců později se lišila jen v detailech

S ohledem na tento fakt nové Lamborghini již od počátku nabízelo výkon 259 koní, který v průběhu celého životního cyklu nebyl změněn. Jistotou stejně tak zůstávala manuální pětistupňová převodovka. Jelikož byl vůz vyráběn ručně a politika značky přikazovala jisté mlžení, lišily se u každého vyprodukovaného vozu jeho technické parametry. Délka 4 330 mm, šířka 1 880 mm, výška 1 140 mm a rozvor 2 451 mm snad zůstávaly u všech vyrobených exemplářů totožné, stejně jako hmotnost 1 510 kilogramů. Akcelerace z 0 na 100 km/h i nejvyšší rychlost ale nabíraly všelijakých podob.

Při sprintu totiž bylo dosaženo časů od šesti do sedmi sekund a maximálka oscilovala mezi 234 a 248 km/h. Jistotu pak Lamborghini nevneslo ani do počtu vyrobených kusů. Různé prameny totiž zmiňují produkci 410, 416 nebo 420 exemplářů. První údaj je však zřejmě podhodnocený, zatímco ty druhé dva mohou být pravdivé oba. Důvodem by mohl být roadster Jalpa Spyder, jehož vývojem se značka začala zabývat v roce 1982.

Z v pořadí druhého vyrobeného kupé, nebo spíše jakési kupé-targy (vůz měl standardně odnímatelný pevný střešní panel) totiž vznikl prototyp zcela otevřené verze (postaveny nakonec byly dva, což by v kombinaci s dvěma původními prototypy kupé dávalo 4 předprodukční kusy a 416 produkčních, tedy 420), kterou značka začala usilovně testovat. Záhy však bylo zjištěno, že kvůli uložení motoru uprostřed musí být prostor pro cestující posunut výrazně dopředu, jinak nebude místo na uložení plátěné střechy. Vůz tak působil nevyváženě, kvůli čemuž značka vývoj v roce 1983 ukončila. O tři roky později se k němu sice vrátila, avšak ani tehdy nebyly technologie dostatečné. Funkční prototyp posléze zakoupil syn zakladatele Tonino Lamborghini se záměrem vystavit jej ve firemním muzeu, druhý zapadl prachem.

Rockyho býka teď koupíte za cenu Octavie

Roadster si mnoho slávy neužil, kupé-targa se ale hned od počátku profilovala velmi dobře. Podle dobových zdrojů byla Jalpa. ve e srovnání s vlajkovou lodí značky, Lamborghini Countach, mnohem ovladatelnější, nabízela lepší výhled (ale jen ve dne, v noci se na předním i zadním okně zrcadlily lampy) a dokonce jste s ní mohli i do dopravní zácpy, aniž by hrozilo přehřátí. Nehledě na cenu 58 000 amerických dolarů, která byla oproti dvanáctiválcovému modelu poloviční.

Slávy většího sourozence ale slabší model zdaleka nedosáhl. Svědčí o tom nejen fakt, že se nedokázal zarýt do povědomí širšího okruhu příznivců aut (a nic na tom nezměnilo ani jeho účinkování ve filmu Rocky IV, kde si střihnul roli auta již bohatého filmového boxera), ale nakonec hlavně podstatně nižší zůstatková hodnota. Exempláře v horším stavu dnes seženete již za 17 000 dolarů (cca 320 000 Kč), zatímco u modelu Countach nemůžete počítat se sumou nižší než 100 000 Eur (cca 2 500 000 Kč), i kdyby šlo pomalu jen o kostru ohlodanou zubem času. Auto tak dnes, jakkoli je vzhledem k počtu vyrobených kusů (na druhou stranu, byl a je to nejprodávanější osmiválec v historii Lamborghini) a stáří raritou, seženete za cenu Škody Octavia, což není pro Lambo úplně nejlepší vizitkou.

Sériová Jalpa ve z pozdější let výroby s již lakovanými nárazníky a dalšími plastovými doplňky

Hlavním důvodem, proč se Jalpa nezapsala do historie zlatým písmem, bude zřejmě její omezený výkon a dynamika. Nebyla zkrátka tím superautem, které by fascinovalo celý svět a poměr výkonu a ceny nebyl o tolik lepší. Krom toho byla zřejmě nejzásadnější faktická chyba Jalpy typicky italská, tedy vychýlená pozice za volantem. To nevyřešila ani nová sportovní sedadla, jež značka vyvinula speciálně pro tento model.

Tento problém nenapravil ani pozdější facelift, který přišel v roce 1984. V jeho rámci totiž automobilka pouze vyměnila původně černě lakované nárazníky a boční vzduchové kapsy za komponenty v barvě karoserie a hranaté zadní světlomety za oválné. Standardem pak nadále zůstávala 16palcová litá kola s pneumatikami o rozměru 205/55 vpředu a 225/50 vzadu. Do příplatkové výbavy přibylo křídlo podobné tomu na modelu Countach, ani to ale nic podstatného neřešilo.

Znovu faceliftovaný model v červeném provedení

Na počátku roku 1987 však zájem o osmiválcové Lamborghini začal opadat. I kvůli tomu tehdejší vlastníci, bratři Mimranové, vyslyšeli nabídku koncernu Chrysler a automobilku prodali za 25,2 milionů dolarů. Stali se tak prvními majiteli slavného býka, kteří odcházeli s výdělkem, neboť značku původně koupili za mnohem nižší částku. V tomto ohledu ale neutrpěl ani Chrysler, který Lamborghini v roce 1994 prodal holdingu MegaTech za 40 milionů dolarů. Mimranové ovšem za celých šest let nepředstavili jediný zcela nový model (jak jsme zmínili na začátku, Jalpa vychází z předchozího Silhouette), zatímco Chrysler musel investovat do vývoje Diabla.

Zřejmě i to byl důvod, proč v roce 1988 osmiválcové Lamborghini navždy zmizelo z nabídky. Jak jsme přitom uvedli na začátku tohoto článku, Chrysler okamžitě započal s vývojem nástupce, projekt P140 však byl nakonec zrušen. Jeho nástupce, koncept Calà, dorazil s novými majiteli, společnostmi V'Power a Mycom Sedtco, ani tentokráte se však desetiválcový experiment nedočkal výroby. Italská automobilka tak nakonec musela ještě jednou (a naposledy) změnit svého vlastníka, než se další „baby-Lambo” stalo realitou. To je však již jiný příběh, který si můžeme shrnout poté, co i model Gallardo zamíří do věčných lovišť. To ale bude zřejmě ještě pár pátků trvat...

=== Fotogalerie vybraných snímků Lamborghini spojených s modelem Jalpa===

Prototyp Lamborghini Jalpa

Lamborghini Jalpa

Prototyp Lamborghini Jalpa Spyder

Lamborghini P140

Lamborghini Calà

Petr Prokopec