Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Svého času byl tento vůz snad ještě větším zázrakem, než jakým se stalo „koncernové” Bugatti Veyron o dvě dekády později. Vyrobila se jej jen hrstka, tento kus byl tím úplně posledním.

Bugatti bylo před třiceti léty úplně jinou firmou, než jak jej známe dnes. Po dekády mrtvou značku tehdy od Francouzů získal italský byznysmen jménem Romano Artioli a rozhodl ji z ničeho dostat rovnou na vrchol. Zní to naprosto absurdně, ještě absurdnější ale je, že to dokázal.

Artioli za miliardy vydělané distribucí a prodejem aut, zejména pak těch sportovních a luxusních, postavil hypermoderní fabriku a pod svá křídla získal nejlepší designéry, techniky i testery té doby. Lidé, kteří o pár let dříve vyvíjeli a špičková Ferrari a Lamborghini, rázem pracovali pro Bugatti Automobili SpA a lelkovat tam nemínili.

Mezi léty 1988 a 1991, tedy ve skoro šibeničním termínu, stvořili supersport odkazující na 110. výročí narození zakladatele slavné značky. Model EB110 ale nebyl jen zhmotnělou vzpomínkou na génia jménem Ettore Bugatti, šlo o jasně nejpokrokovější auto své doby. V době formování novodobé české státnosti se Italové vyšvihli na samý vrchol potravního řetězce a zbořili hranice toho, co může dokázat auto určené pro běžné silnice. Dobře to nakonec nedopadlo, něco přes 100 modelů EB110 ale úchvatnou továrnu tehdejšího Bugatti opustilo.

Předchůdce Veyronu byl výjimečný v mnoha ohledech. Vůz byl založen na karbonovém monokoku s motorem uprostřed. Dvanáctiválcová jednotka s čtveřicí turbodmychadel poháněla obě nápravy přes šestistupňovou manuální převodovku napojenou na mezinápravový diferenciál s viskózní spojkou.

Absolutním vrcholem se stala verze nazývaná SS neboli Sport Stradale, která v celkovém počtu vyrobených exemplářů představuje asi 30 kusů. Bugatti přidalo do útrob V12 větší vstřiky, novou řídící jednotku agregátu, průchodnější výfukový systém a výsledkem se stalo stádo 612 koní (450 kW) a 650 Nm točivého momentu. Čtyřikrát přeplňovaný motor prošel odtučňovací kúrou stejně jako zbytek nízkopoloženého vozu. Finální verze EB110 SS byla ve srovnání s běžnou konfigurací o 150 kilogramů lehčí. Úsporu zajistily panely karoserie z uhlíkových vláken, hořčíkové disky kol, pevně stavitelné zadní křídlo a zjednodušený interiér respektující primárně řidiče.

Všechny postupy směřovaly k závratným rychlostem, vždyť pouhých 3,3 sekundy stačilo na zrychlení 0-100 km/h. V té době šokující akcelerace končila s ručičkou tachometru na rychlosti 355 km/h, což ještě v roce 1995 stačilo na titul nejrychlejšího sériově vyráběného vozidlo na světě.

Jeden z takto vyrobených strojů musel být poslední a právě teď se na něj díváte. Výrobní číslo 39040 vyražené na panelu karoserie prodávaného exempláře znamená úplně poslední dokončený exemplář před neslavným bankrotem automobilky. Je tedy také posledním moderním Bugatti vyrobeným dříve, než práva na značku převzal koncern VW a do světa s ní pustil o poznání věhlasnější Veyron.

Vůz byl dokončen ve stříbrné barvě Grigio Chiaro Met s dvoubarevným interiérem. Prvním majitelem se stal sám výrobce, později bylo auto prodáno do rukou několika soukromých majitelů. V rukou toho současného je od roku 2003 a právě ten se nyní rozhodl nabídnout jej k prodeji. Říká, že vůz je dodnes skoro nejetý, ačkoli přesný stav tachometru neznáme. Jeho stav je ale očividně perfektní, jak dokládají přiložené snímky.

Cenu si člověk musí vyprosit, žádná nabídková cifra neexistuje. Čekejme ale sumu v řádu milionů euro, tedy desítek milionů korun. Tohle auto je opravdu velká vzácnost...

Zdroj: Girardo

Mirek Mazal