Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Někdy šlo o špatný nápad, jindy o špatné provedení, v dalších případech o obojí. Těchto 10 aut z nedávné historie hledalo zákazníky marně.

Jsou auta, která se povedou hned na první pokus - Škody Octavia a Fabia jsou toho krásným příkladem, Volkswagen Golf, BMW řady 3, Mercedesy tříd E a S také. Komerční úspěchy těmto autům kdekdo závidí a snaží se do stejného segmentu vstoupit s vlastním želízkem, které nabídne něco jiného, snad i lepšího. Ale zoufale pohoří.

Kdysi jsme psali o deseti autech, která nikdo nechtěl - vybrali jsme někdy i zajímavá auta, která komerční úspěch z různých důvodů nesklidila. Měla nepovedený design, špatnou cenovou politiku, nevhodné logo na přídi anebo třeba publikum zklamala, protože koncept byl nádherný, ale sériová verze se kvůli nákladům stala příliš obyčejným autem s trochou make-upu.

Od doby publikace zmíněného článku jste nám poslali spoustu tipů na další auta, která by si zmínku v podobných souvislostech zasloužila také. Nechtěli jsme je ignorovat, a tak jsme vybrali dalších 10 vozů z nedávné historie, které na trhu též pohořely a platily za nechtěné, alespoň v době svého vzniku. Ostatně, o některých autech z tohoto seznamu jste možná pořádně ani neslyšeli, i když vznikla docela nedávno... Tady jsou.

1. BMW Z3 Coupé

Cože, ten dnes ceněný, sběrateli vyhledávaný stroj prodávaný ve verzi M klidně za multimilionové ceny, na takovém seznamu? Dnes je to možná ikona a perla kdejaké garáže, v době svého vzniku to ale byl propadák. A pořádný.

Tato Z3 - oficiálním názvem Coupé, ve skutečnosti něco na pomezí třídveřového hatchbacku a shooting brake - byla vizuálně příliš kontroverzní na to, aby mohla bodovat u širšího publika. Přezdívalo se ji „teniska” nebo „klaunská bota”, takže si asi dovedete představit, jak moc dobře přijatý její design byl.

BMW si přitom myslelo, že jde o sázku na jistotu. Z3 Roadster byla prodejním hitem a kupé stojící na jejích základech mělo být praktičtější a sportovnější verzí téhož. Technicky bylo povedené, i základ už měl šestiválec a zejména v provedení M šlo o řidičsky velmi podmanivý vůz. Jenže zákazníky zajímal hlavně design a BMW to dali jasně najevo - zatímco roadsteru se prodalo úctyhodných 279 273 kusů, kupé zaujalo pouhých 17 815 zákazníků. A to ještě více jak 6 tisíc navíc zvolilo nekompromisní verzi M, u které šlo design snadno ignorovat v záplavě jiných vjemů...

2. Ford Scorpio II

Scorpio první generace bylo slušným konkurentem pro Opel Omega - mělo čtyř- a šestiválcové motory, zadní náhon a slušně prostorný interiér. A jeho vzhled byl na přelomu 80. a 90. let moderní, soudobý a obecně akceptovaný. Druhá generace se objevila v roce 1994 a stavěla na stejném základě - motor vpředu, náhon vzadu a prostornost a komfort uvnitř.

Jenže to bylo téměř k ničemu, pokud člověk nebyl slepý. Scorpio II vypadá zepředu jako vykulená žába a boky a záď jako by patřily jinému autu. Uzoučký pásek zadních světel fungoval u hranaté Alfy 164, u Scorpia ale působil jako z nouze ctnost, byť je sám o sobě zajímavý. Ford nikdy nezveřejnil jméno designéra ani prodejní čísla, jen tvrdil, že Scorpio II v prodejích předčilo očekávání, čemuž asi málokdo uvěří. Vyrábělo se jen mezi léty 1994 a 1998 a ročenky britského automobilového průmyslu dávají dohromady celkovou výrobu 98 587 aut. Z čehož skoro polovina vznikla v první celý rok prodeje, v roce 1995...

3. Lancia Thesis

Původní Lancia Thesis měla být luxusní jachtou na kolech, s plavným podvozkem, unikátním designem a komfortní kabinou. Měla přilákat ty, kteří chtějí něco jiného než Audi A6 nebo Mercedes třídy E, kteří si cení italského stylu. „Lidé budou hledat výmluvy, aby si tohle auto nemuseli koupit. Tak jsme se snažili zajistit, aby neměli na co se vymlouvat,” řekl při uvedení šéfdesignér Lancie.

Jenže tu jedna věc přesto byla - design. Byl rozhodně neotřelý a unikátní, ale zároveň opravdu kontroverzní. Jedni ho milovali, druzí nesnášeli - a těch bylo mezi potenciálními zákazníky mnohem, mnohem víc. Interiér byl luxusní, zpracování bylo mnohem lepší než u předchůdce jménem Kappa a pod kapotou byly pěti- a šestiválce, ale všechny snahy Lancie postavit opravdu dobré auto zhatila příliš podivná příď. A nakonec i záď.

Italové nikdy nezveřejnili, kolik těchto aut prodali, data JATO Dynamics ale hovoří o 15 661 prodaných kusech mezi roky 2001 a 2008, tedy za osm let. To vážně není mnoho...

4. Mercedes-Benz Vaneo

Vito a Viano zná každý, ale Vaneo příliš známé není. Vyrábělo se v letech 2001 - 2005 s kódem W414 na základě třídy A W168 - té, která totálně propadla v losím testu v roce 1997. Bylo to malé MPV, nabízelo až 7 míst a standardem byly posuvné dveře na obou stranách. A samozřejmě, dokázalo fungovat i jako dodávka.

Jenže se v něm také sedělo jako v dodávce - výš a vzpřímeně, což od rodinného auta nechce každý. Navíc tohle auto nebylo nijak pěkné a protože to byl Mercedes, nebylo levné. Ve výsledku se prodalo celkem 55 tisíc kusů, což není zas tak málo, ale Mercedes chtěl prodávat tohle množství aut každý rok...

5. Opel GT

Přiznejte se, že jste ani nevěděli, že takové auto někdy ve 21. století existovalo? Opel GT byl přeznačkovaný Saturn Sky, což byl zase Pontiac Solstice s jinou karoserií. Opel GT byl verzí pro Evropu, podobně jako ve vztahu Chevrolet Volt - Opel Ampera, a zároveň měl odkázat na někdejší GT z přelomu 60. a 70. let.

Jenže pod kapotou nebylo nic víc než dvoulitrový čtyřválec, byť přeplňovaný a s výkonem 264 koní, což spolu s relativně nízkou hmotností 1,3 tuny znamenalo slušnou dynamiku. Jenže to bylo americké auto a na evropské sporťáky bylo příliš měkké a řízení bylo příliš odtažité. Oproti tvrdému a ostrému Speedsteru, založenému na Lotusu Elise, to byl zase opačný extrém. A navíc byl docela drahý, takže se zákazníci nehrnuli. Opel za čtyři roky prodal pouhých 7 519 kusů tohoto stroje, a to ještě skoro všichni přišli do showroomů v prvních dvou letech...

6. Plymouth Prowler

V průběhu 90. let ztratila americká auta valnou část svého technického náskoku před zbytkem světa a obecně byla nabídka amerických automobilek trochu nuda. Chrysler tedy chtěl stvořit něco, po čem budou lidi prahnout, něco, co naváže na někdejší hotrody, co bude nadšence opravdu zajímat.

V roce 1993 představil koncept Prowler. Ten měl všechno - přední kola mimo karoserii, dlouhatánskou kapotu, zadní náhon a vzhled jako nic jiného na celém světě. Vzbudil rozruch, když ale v roce 1997 Prowler přišel do výroby, nikdo o něj nestál. Možná proto, že dostal jen šestiválec, možná proto, že byl od začátku moc ujetý. 8 532 vyrobených Plymouthů (a dalších 3 170 vozů stejného ražení prodaných pod značkou Chrysler) bylo za šest let výroby z hlediska amerického trhu něco jako nic.

7. Pontiac Aztek

Azteku jsme v minulosti věnovali vlastní článek, protože to je jistě jedno z nejošklivějších aut historie. Není se tedy vůbec co divit, že nepřitáhl houfy zákazníků - byl postaven velmi mizerně a navíc na základě založen na MPV Pontiac Montana/Opel Sintra, které bylo terčem kritiky z různých stran včetně pasivní bezpečnosti.

Nápady uvnitř Azteku přitom byly dobré, interiér byl i na poměry dnešních MPV velmi variabilní - jako loketní opěrka mezi předními sedačkami fungoval chladicí box, který šlo vyjmout a odnést, místo zadních sedadel jste mohli namontovat držák na jízdní kola a zavazadelník mohl být vybaven buď několika různými sítěmi k zajištění nákladu nebo jakousi paletou na kolečkách, kterou bylo možné z vozu zcela vyndat. A na záď šlo připevnit stan.

Mateřský koncern GM plánoval prodávat 75 tisíc Azteků ročně, později to přehodnotil na 50 tisíc za rok. Nikdy jich neprodal ani 30 a celkový účet za 8 let prodejů činí 92 291 vozů.

8. Renault Avantime

Kombinace kupé a SUV jsou dnes relativně běžné a do jisté míry komerčně úspěšné. Avantime je ale kombinací luxusního grand toureru a MPV. Stál na platformě modelu Espace a měl nabídnout prostor kombíku a eleganci kupé - mimo jiné měl bezrámová okna dveří a B-sloupek zcela chyběl. „Chtěli jsme, aby člověk, který jde okolo auta, byl neustále ohromen,” řekl kdysi Thierry Metroz, manažer projektu tohoto vozu.

To se dokonale povedlo, design Avantimu je vážně působivý. Jenže také dost kontroverzní, zejména v zadní části vozu. Na kupé je Avantime příliš vysoký, na MPV má zase málo dveří. Ty mají dvojité panty, aby se dovnitř snáze nastupovalo, i když je kolem málo místa. V kabině je tlačítko, které otevře najednou všechna okna a prosklenou střechu, pod kapotou je třílitrový benzínový šestiválec. Přesto to nestačilo, Avantime byl navíc drahý, takže prodeje byly mizerné - 8 557 kusů za něco málo přes tři roky, pak už to s ním Fracnouzi raději zabalili.

9. Subaru SVX

Subaru máme dnes spojené s vynikajícími čtyřkolkami a v letech nedávno minulých to bylo hlavně rallye, které tuhle značku utvářelo. Jména jako Colin McRae, Petter Solberg nebo Richard Burns fanoušci téhle značky jistě dobře znají. Subaru ale chtělo na začátku 90. let nabídnout také silný a pohodlný grand tourer, a tak se zrodilo SVX.

Předpoklady stát se dobrým grand tourerem mělo - silný motor, pohon všech kol a velmi pohodlný jízdní projev. Jenže na Subaru byl možná až moc pohodlný, čtyřstupňový automat jako jediná volba - protože Subaru tehdy nemělo manuál, který by zvládl 309 Nm - také na atraktivitě pro řadu lidí nepřidával a design z pera Giorgetta Giugiara byl pro masový trh prostě příliš výstřední. SVX bylo navíc hodně drahé a přišlo na svět v době ekonomické krize. Mezi léty 1992 a 1997 se na celém světě prodalo pouhých 24 970 aut. To je i na Subaru zoufale málo...

10. Volkswagen Lupo

Lupo bylo roztomilé malé autíčko do města pro ty, kterým v 99 % času stačí dvě sedačky a nejezdí daleko. A v tomhle bylo opravdu úspěšné - na předních sedadlech bylo vážně hodně prostoru a manévrování v městském provozu bylo dokonale jednoduché. Váha okolo 900 kg navíc znamenala malé opotřebení pneumatik a v nízkých rychlostech slušnou akceleraci, i když nejsilnější motor mimo verzi GTI měl pouhých 105 koní.

Daní za spoustu místa na předních sedadlech bylo to, že vzadu a v kufru nebylo místo téměř žádné; sklápění sedaček bylo na denním pořádku. Hlavní problém ale byl jinde - příliš vysoká cena. I sesterský, technikou i karoserií téměř totožný Seat Arosa byl levnější a navíc přišel na trh o rok dřív. Volkswagen Polo byl jen o chloupek dražší než Lupo, ale zato o pořádný kus praktičtější. Pro Lupo to znamenalo těžkosti s odbytem, které Volkswageny příliš často nepoznávají. Automobilka nakonec našla zákazníky pro více jak 400 tisíc aut, což není zrovna nikdo, na VW této třídy to ale bylo velmi málo. Proto také vůz nedostal žádného přímého nástupce a vyráběl se jen 6 let...

Marek Bednář