Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

BMW stvořilo spoustou skvělých aut, která si mohl koupit kde kdo. Těchto 10 strojů je ale ještě z jiného těsta - dostaly se do rukou jen hrstce lidí.

Pokud jste si toho nějakým zázrakem dosud nevšimli, BMW letos slaví 100 let od svého založení. Firma sama nám to včera připomněla konceptem Vision Next 100, z jehož podstaty se ale tak nějak nemůžeme vzpamatovat. Měla to být také vzpomínka na krásnou minulost, vyklubala se toho ale spíše chmurná připomínka současného směřování značky.

My se za historií této firmy chceme ohlédnout trochu jinak, však je na co vzpomínat. Značka BMW vznikla přesně 7. března roku 1916, tedy opravdu před 100 léty, v rámci restrukturalizace firmy Rapp Motorenwerke, která vyráběla letadla. Prvními stroji, které BMW vyrábělo, byly letecké motory; po konci první války s tím ale kvůli sankcím musela přestat, a tak se přesunula k výrobě motocyklů a od let 1928 - 29 také automobilů.

Všechno tohle a mnohem více se ale můžete dočíst v knihách a encyklopediích. Přečtete si v nich také to, že postavila spoustu aut od Dixi po M760Li, že z bran jejích továren vyjely desítky milionů aut a že v 50tých letech bylo BMW jen krůček od bankrotu a akvizice Daimlerem. My vám ale nechceme říci to samé, co všichni ostatní a nechceme vzpomínat ani na ty nejúžasnější modely, které všichni znáte a co druhý den potkáváte v provozu. Chceme připomenout, že u BMW vznikla spousta zajímavých aut, která jste na silnici pravděpodobně nikdy neviděli. Která buď nikdy nepoznala sériovou výrobu a nebo se jich vyrobilo tak málo, že o ně v reálném světě nezavadíte. A často jsou zajímavější než ta, která se nakonec dostala do produkce nebo vyráběla ve velkých sériích.

Zaměřili jsme se zkrátka na ta nejúchvatnější auta historie BMW, jimž nebylo dopřáno dostat se do rukou více než hrstce lidí. Často jsou to prototypy vyrobené maximálně v pár exemplářích, někdy o výjimečné sériové stroje vzniklé po kusech, výjimečně i v pár stovkách. Se všemi auty z nich ale občas někdo jezdil - jednou Hans-Joachim Stuck, podruhé Jeremy Clarkson, jindy třeba jen esa mnichovského vývoje.

Už ale dost řečí, tady je slíbená desítka, ze které mimochodem pochopíte, proč jsme po představení Vision Next 100 tak nelibě nesli, že vůbec neskloňuje slovo motor. Tyto bavoráky byly často výjimečné právě svými motory a kolikrát téměř jen jimi...

1. Silniční verze BMW M3 GTR

Osmiválce se montovaly do BMW M3 generace E92, to víme všichni. Existuje ale také pár kousků E46 s motorem V8 o objemu čtyř litrů. BMW se totiž v sezóně roku 2001 chtělo účastnit série American Le Mans, pro které ale byl 3,2l šestiválec M3 E46 příliš slabý. Tak se pod kapotu tohoto vozu dostal čtyřlitrový osmiválec se suchou olejovou vanou. Produkoval až 450 koní v 7 500 ot./min, o 107 víc než 3,2litrová řadová šestka „standardní” M3 E46.

Pro sérii American Le Mans muselo být ale auto založeno na zákazníkům prodávaném vozu, takže vzniklo celkem šest silničních M3 GTR, z nichž tři byly prodány mimo továrnu po čtvrtmilionu Eur za kus. Nevíme o nikom konkrétním, kdo ji vlastnil, ale musel to být velmi šťastný člověk. Byl to od BMW povedený tah, závodní M3 GTR i se Stuckem za volantem seriálu dominovalo, k velké nelibosti Porsche. Vydrželo v něm ale jen jednu sezónu - proč? To se dozvíte ve vlastním článku, s tímto silničním strojem to má ale mnohé do činění...

2. BMW X5 Le Mans

Budete-li hledat předchůdce dnešní X5 M a podobných splašených SUV, najdete ho v X5 Le Mans. Vznikly dvě verze - jeden koncept, showcar s tmavými koly a čtyřmi skořepinovými sedačkami v interiéru. A pak druhá verze, prototyp na značkách. Ten dostal závodní kola BBS a v kabině byly jen dvě sedačky.

Oběma strojům byl ale shodně vlastní vskutku výjimečný motor, vidlicový dvanáctiválec S70/2. Jeho výkon šplhal až k neskutečným 710 koním, které mířily na všechna čtyři kola přes manuální převodovku. Tohle auto tedy může vypadat všelijak, ale bylo vážně rychlé - na Severní smyčce Nürburgringu se blýsklo časem 7:49,97, o 10 s lépe než dnešní držitel rekordu, Porsche Cayenne Turbo S. Tohoto divokého slona můžete do detailu prozkoumat v naší někdejší vzpomínce.

3. BMW Z3 V12

Roadster se jménem Z3 se dělal se slabými čtyřválci a pod jménem M Roadster také s řadovým šestiválcem z M3 E36. Vzniklo i pár s novějším šestiválcem, několik kusů poháněných osmiválci a pak tento - jediný s motorem V12, přímo od BMW. Tehdejšího šéfa vývoje motorů Dr. Schmidta prostě zajímalo, jestli se největší motor - 5,4l V12 - vejde do tehdy nejmenšího auta BMW.

Vešel se; sice neměl o moc víc koní než šestiválec M Roadsteru, ale točivého momentu tu bylo 490 Nm a vůz byl krásně pružný. A taky jezdil víc bokem než rovně, jak si můžete přečíst zde. Představil se v srpnu roku 1999 a vznikl jen v jediném exempláři, do výroby se nikdy nedostal.

4. BMW M5 E34 Touring

Mnichovská značka příliš kombíků s logem divize M neprodukovala. V podstatě jediným opravdu sériově vyráběným strojem bylo M5 E60 Touring s desetiválcem. Od generace M5 E39 vznikl jeden prototyp Touringu a stejně dopadla M3 E46 Touring. Jedna ale musela být první - a to byla právě M5 E34 Touring, která se ukázala v roce 1992.

Pod kapotou byl 3,8l řadový šestiválec, který produkoval 340 koní, na svou dobu víc než slušné číslo. Tenhle kombík nebyl nic lehkého, vážil přes 1,7 tuny, ale i tak zvládal stovku za 5,9 s a maximálka byla omezena na 250 km/h. Dnes přitom takové auto neznalý označí za další staré BMW, svůj potenciál nedává znát. Těchto kombíků vzniklo 891 kusů a je to druhé nejvzácnější M po legendární M1. Všechny navíc byly vyrobeny ručně - bylo to poslední BMW divize M, které bylo produkováno touto cestou. Dnes to je jedno z nejvzácnějších BMW vůbec, občas je nějaké na prodej.

5. BMW M8

Nejvyšší číslovka u písmene M je 6, z žádné vyšší řady auto divize M nepředstavila. Dnešní M760Li je také „skoro” M7, ale není to M7. Stejně tak existovalo BMW 850 CSi, které ale nebylo M8. Spousta lidí chtěla M8 a divize M také takový vůz postavila, jenže těsně před startem výroby řeklo nejvyšší vedení BMW ne.

Nechtěli lepit znáček M na luxusní grand tourer. Anebo si mysleli, že v roce 1990 takové auto nebylo komu prodávat, záleží na tom, jestli budete věřit oficiální verzi nebo té spekulativní. V každém případě před námi stojí auto s 6,1l motorem S70, který později našel uplatnění ve věhlasném McLarenu F1, jehož výjimečnost stojí z velké části i na něm. Mrkněte na detaily k M8, skutečně za to stojí.

6. BMW 767i V16

V 80. letech se do řady 7 montoval dvanáctiválec o objemu pěti litrů; to byl vrchol nabídky generace E32. V Mnichově ale pracovali na jakési „super sedmě” pod kódovým označením „goldfish”, zlatá rybka, podle zlatého laku pokusného auta.

Pod kapotou měla V16 o objemu 6,7 litru, jež byl elektronikou řízen jako dva řadové osmiválce. Bylo to skutečné monstrum, chladič mělo v zavazadelníku a jeho ventilace se starala o to, že vůz na některých fotkách vypadá jako screenshot videa z Youtube. Proč, se dozvíte ve článku dedikovaném tomuto stroji.

7. BMW E25 Turbo

Jediný vůz BMW s motorem uprostřed, model M1, je dnes legendou a v tomto článku by mohl mít své místo. M1 ale každý zná, pozornost je trochu upírána konceptu, který mu předcházel a který se ukázal světu roku 1972 - šest let před sériovou M1. Nestalo se tak ale na autosalonu, místem činu byla olympiáda v Mnichově. Měl dveře otvírané nahoru jako u Mercedesu 300 SL „Gullwing” a jeho design byl dílem Paula Bracqa.

Vůz se jmenoval BMW Turbo a nebylo to jen designové cvičení. Byla to zčásti také testovací platforma některých nových technologií. Příkladem zmiňme radarový systém hlídání vzdálenosti vepředu jedoucích aut či od jiných překážek. Jak vidno, ne všechny moderní bezpečnostní systémy se poprvé objevily u S-třídy. Technický základ byl v BMW 2002, jen byla platforma upravena pro zabudování motoru doprostřed. Tím byl dvoulitrový čtyřválec z 2002, ovšem přeplňovaný a s výkonem 280 koní. Jen 980 kg vážící vůz tak byl údajně schopen zrychlit na stovku za 6,6 vteřiny. A design tohoto vozu posloužil jako inspirace také pro řadu 8 a roadster Z1.

8. BMW 507

Některé krásné věci mohou být smrtelně nebezpečné, nemusí přitom okolí přímo ohrožovat na životě. Pro BMW byl takovou věcí model 507 z 50. let minulého století. Je to vůz mnohými považovaný za nejkrásnější BMW všech dob. Tehdy to ale bylo auto, které automobilku BMW málem zabilo.

Firma totiž stále nebyla zcela venku z problémů, které jí způsobila druhá světová válka a sankce uvalené na Německo. A 507 měla obrovské náklady na vývoj a výrobu, takže byla drahá a místo 5 000 aut ročně se prodalo jen 251 kusů během tří let. A přitom to původně vůbec nebyl nápad BMW. Dnes je to rarita garáží těch nejbohatších, o tom všem se dočtete v samostatném článku.

9. BMW 328

Nepomátli jsme se, nechceme sem zařadit moderní „trojku”, to je auto vyráběné skutečně masově. Pod označením 328 máme na mysli sporťák, vyráběný v letech 1936 - 1940 v továrně BMW v Eisenachu. Je na něm pozoruhodná řada věcí - už představení se neodehrálo staticky, jak je běžné dnes, ale na závodě Eifelrennen na tehdy relativně čerstvě postaveném Nürburgringu. Vůz jel ve třídě do dvou litrů - a vyhrál.

V následujícím roce zvítězilo toto auto asi ve stovce závodů ve své třídě, tj. do dvou litrů objemu. Patřila sem např. RAC Tourist Trophy nebo závod do vrchu La Turbie. V roce 1938 se k obhájení titulu na RAC Tourist Trophy přidala vítězství ještě cennější - vlastní třída ve 24h Le Mans, v Alpine Rally a na Mille Miglia. Vítězství v rámci třídy v Le Mans bylo zopakováno v roce 1939 a celkově 328 dojela pátá. A na Mille Miglia se 328 podívala znovu v roce 1940 ve verzi Touring Coupe a vyhrála s průměrnou rychlostí 166,7 km/h.

Technickým základem 328 byl žebřinový rám, na kterém seděla hliníková karoserie. Přední náprava byla kyvná s listovými pery, zadní byla tuhá se stejným typem odpružení; dnes to je prehistorický systém, ale nezapomeňte, že jsme ve 30. letech minulého století. Podstatnou část na úspěších měl ovšem motor - šestiválec o objemu 1 971 ccm, který dával 80 koní. Dnes nic moc, tehdy to ale byl slušný výkon, zejména na 830 kg hmotnosti.

328 byla sporťákem, který si rozhodně nemohl dovolit každý; tedy, ne že by před nějakými 80 lety každý jezdil autem, jakýkoliv vůz byl tehdy výsadou bohatých. BMW 328 bylo vyrobeno 464 kusů za ony čtyři roky, kdy byla ve výrobě. Dnes je ceněnou raritou, i když ne tak, jako výše zmíněný model 507. Na rozdíl od něj se ale v roce 1999 dostala do užšího výběru ankety Auto století, kterou nakonec vyhrál Ford Model T.

10. BMW Brutus

Dobře, tohle auto není tak úplně BMW, jenže jeho základ pochází z dob, kdy BMW žádná auta nevyráběla a chceme-li se v tomto článku podívat i na něco z té doby, nemůžeme jinak. Brutus používá části hasičského auta značky American LaFrance (ALF) z roku 1908, jenže věci jako kola, karoserie nebo šasi tady ale vůbec nejsou podstatné, to nejdůležitější je motor. A to je dvanáctiválec BMW VI o objemu 47 litrů, který se představil v roce 1926 a později poháněl německý bombardér Heinkel He 111 za druhé světové války.

Startování není úplně snadný proces, rozhodně ne oproti dnešním autům, ale jednu podobnost přeci jen má - startuje se tlačítkem. Motoru se chvíli nechce a pak naskočí za hromového rámusu a pekelného projevu - motor prská, kouří, šlehají z něj plameny. Má 750 koní, pohon zadní nápravy řetězy a také jsou brzdy jen vzadu. Jeho tenké pneumatiky nemají šanci v souboji s točivým momentem, kterého tu musí být tisíce newtonmetrů.

Konkrétní Brutus na snímcích také není zrovna starým autem, je to kus postavený Muzeem aut a techniky v německém Sinsheimu v roce 2006. Na tohle místo v seznamu ho ale zařazujeme proto, že jeho monstrózní motor nám nedává spát a dnes součástí automobilové historie BMW prostě je.

Marek Bednář