Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Kdo by nechtěl jezdit každý den po běžných silnicích zřejmě vůbec nejrychlejším dopravním prostředkem světa? Tento člověk si sen splnil, tak trochu.

O řadě supersportovních aut se hovoří jako o „silničních formulích”, pravdou ale je, že k možnostem skutečných ef-jedniček, tím spíše těch dávných a naprosto nekompromisních, mají podobné vozy ještě hodně daleko. Ať už jsou takto označovány McLaren F1 a P1, vrcholná Ferrari jako LaFerrari nebo exotické superstroje typu Koenigsegg One:1, je to stále slabý odvar. Možnostem minimalistických monopostů s hmotností v řádu stovek kilogramů, těžištěm přibitým k zemi, výkonem blížícím se tisícovce koní a aerodynamice z per konstruktérských géniů, které by nezaplatili ani výrobci letadel, se prostě nic z toho neblíží. Ale co jezdit po silnicích přímo „tou formulí”, akorát ji přidat značky?

Přesně tímto směrem se vydal Indonésan jménem Latif a dohromady dal svůj vlastní rudý monopost vyhlížející jak ze stájí italské Scuderie Ferrari. Pokud by vám přišel tak nějak „připosražený”, bude to tím, že Latif asi největší konstrukční limit - široký rozchod zadních kol, která nejsou nikterak zakryta - vyřešil celkovým zmenšením zadní osy a schováním kol do siluety vozu. Je to trochu úsměvné, ale podívejte se na detaily, žádná odfláklá replika to není a pozornost okolí s ní Latif budí zcela oprávněně.

Co technika a dynamika, definují toto dílo slova „dvě stě v městě, tři sta z místa?” No, budou to spíše slova „tři sta leda ze skály”, neboť automobil (můžeme-li výsledek takto nazvat) používá motor z Daihatsu Hijet o výkonu 28 koní a další díly ze starších aut. Vůz má nicméně platnou registraci a a může tedy na silnice, o tom se skutečným ef-jedničkám ani nezdá.

Budeme-li realisté, jakožto dospělí lidé bychom asi neskonalý obdiv žen i mužů za volantem tohoto stroje neočekávali. Ale pokud Latif má nějaké děti, mohli by s touto formulí užít někde mimo silniční provoz spoustu legrace...

Zdroj: Autoblog.nl

Petr Miler